Bortí se ledovec i chrám svatého Víta
a divně hřmí
Jdou černí poslové a dav je znovu vítá
když chrastí do tmy kostmi lichých tajemství
Ale neboj, po noci vždy svítá, neboj
Prosím, neboj, po noci vždy svítá, neboj
Někdy se moc zúží hrdla dnů
a čas temně duní jak zmučené uhlí ve trafu
Ale neobsáhneš růže, jen pravými uhly
a duše nevměstnáš do grafů
Takže neboj, neboj
Hlavně neboj, neboj, neboj, neboj
Mohl bys dokola psům, co střeží stáda tvých myšlenek
vyprávět o kolapsu světa, co vsadil na venek
Raději však obrať tvář k lesu a stádo nechej klidně se pást
Křič jako moře při útesu, tanči jak řeka, když protrhne hráz
A neboj, neboj
Nejde-li řetězy přetrhat, alespoň jimi chrasti
křič, aby průměr nezvítězil
To podstatné děje se na pomezí to podstatné děje se nad propastí
V tlumeném světle, když se žena svlíká, když kvete Betlém,
když se odemyká. Člověk je víc než lid a
lid je víc než republika
Člověk je víc než lid a lid je víc než republika
Člověk je víc než republika
Takže neboj
Člověk je víc než lid a lid je víc než republika
Člověk je víc než lid a lid je víc než republika
Člověk je víc než republika
Člověk je víc než republika
Takže neboj