Podej mi čutoru, můj starej kámoši,
vyplave nahoru, co není pro uši.
Těch, co nás neznají, jak my dva známe se,
jó, někdy potají i mistr tesař utne se.
Podej mi čutoru, jestli zbyl tam ještě lok
a nejen ze vzdoru, na tea five o´clock.
Můj starej kámoši, se nenecháme zvát,
ten přijde o duši, kdo v půli cesty zvad
Leckdo noc upíjí, tam pod magnólií,
jak tobě teskno je-li jí, když ruce zazebou.
Skoč rychle na pelech, než spánek přijde, zadrž dech,
jestli vzlyk prozradí tě, je to pech, nejhorší máme za sebou.
Podej mi čutoru, dneska přihnu si,
až půjdem na horu, to mít nemusím.
Co ve svým ruksaku, jó, nedokážu nýst,
tak, hochu, nesakruj, žes v parním stroji píst.
Leckdo noc upíjí, tam pod magnólií,
jak tobě teskno je-li jí, když ruce zazebou.
Skoč rychle na pelech, než spánek přijde, zadrž dech,
jestli vzlyk prozradí tě, je to pech, nejhorší máme za sebou.
Podej mi čutoru, štěstí se jistí podkovou,
když už tu letoru, holt, kámo, máme takovou.
Kdo kam se zakousne, jó, máme na to čich,
a to, jak žili jsme se pozná na očích.
Leckdo noc upíjí, tam pod magnólií,
jak tobě teskno je-li jí, když ruce zazebou.
Skoč rychle na pelech, než spánek přijde, zadrž dech,
jestli vzlyk prozradí tě, je to pech, nejhorší máme za sebou.