Rád ses mi toulal a rád ses mi ztrácel sám,
to hory tě táhly, tak dávno jak dávno tě znám.
Pro?il jsi tam plno jar, plno lét, plno zim
a bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim.
Tak na?la jsem sílu a odvahu vzhůru jít
a s tebou se toulat a kousek té pýchy jim vzít.
I ve sněhu spát, tajit pláč, proč a nač, dnes to vím,
?e bylo to z lásky, mé zoufalé lásky, ne k nim.
A? na vrcholky hor, kde sly?í? vítr hrát,
do kraje skalních měst i hnízd i hvězd a zatoulaných stád.
A? na vrcholky hor, jsme vy?li ty a já a já,
to v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.
U? přestal ses toulat a neujde? cesty kus
a nejsem ta dáma co právě teď řídí tvůj vůz.
A mě táhne dál klenba hor, jejich vzdor a boj s ním,
mně zůstala láska, ta nádherná láska jen k nim.
A? na vrcholky hor, kde sly?í? vítr hrát,
nad čárou oblaků a? tam, a? tam, kde sníh se bojí tát.
A? na vrcholky hor u? vyjdu jenom já, jen já,
a v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.
A? na vrcholky hor u? vyjdu jenom já, jen já,
a v?echno tak dávno, tak dávno, tak dávno se zdá.